Kopírovat pouze s mojí jmenovkou.!
jmenovka by lindy¨z

Kontrola Affsek TADY.!

1.kapitola-Kempování (Óčko) ;povídka

8. února 2011 v 19:33 | >"Dennie"< |  >Básničky, powídky<
1.Kempování
Tomáš, Míša a Kája si rozložili dva stany na okraji malé pastvinky v lese, od kterého měli blízko k rybníku. Pastvinu stromy vytvarovaly do dokonalého kruhu. Na zemi ani jeden pařez, dokonce žádná květina. Celou zem tvořila jen čistě zelená tráva, na které se třpytila rosa ve svitu slunce. Bylo už poledne a slunce hořce plálo, rosa na trávě však zůstala. Sem tam zacvrlikal ptáček, jinak bylo v lese úplné ticho. Trojice mladých detektivů se rozhodla, že si vyrazí zakempovat na neurčitou dobu. Rodiče neměli námitky, děti už byly velké. Les nebyl tak daleko od jejich domů a krásný srpnový den nepřinášel žádnou připomínku k tomu, aby si děti nemohly udělat příjemný pobyt v lese na čerstvém vzduchu. Byly přece prázdniny! Tomáš zrovna stavěl druhý stan vedle toho prvního. Jeden byl pro něj, druhý pro děvčata. Míša s Kájou se válely v trávě a koukaly přes sluneční brýle na oblohu bez mráčků. ,,Tak mi trochu pomozte!" Zasténal Tom pod tíhou stanu a
všelijakých tyčí. Nebyl sice nejhorší sportovec, ale pomoc dívek by se mu hodila. ,,Starej se, my se s tím tahaly v báglu až sem." Prohodila Kája a ušklíbla se. Na svého staršího bratra ani nepohlédla, dál koukala na oblohu. ,,Buof!" Zaštěkal Míšy roční pejsek Bobík. Bobík byl dalmatýn, poněkud menší výšky. To proto, že není čistokrevný. Míša ho společně s tatínkem zachránila, když byly pejskovy dva měsíce. Někdo ho jen tak ledabyle odhodil na ulici a nechal ho jít po svých. Míša ho s tatínkem po té objevila u popelnice, když šli z cukrárny. Nejprve čekali, jestli se o něj někdo nepřihlásí. Nikdo však nezavolal, nepřišel, nenapsal. A tak Bobík zůstal u Míšy. Bylo to pro něj nejlepší, dívka ho ze srdce milovala a pejsek jí to oplácel. Brala ho jako loveckého psa, protože jejich detektivnímu klubu Óčko už hodně krát pomohl. Dívka ho brala pokud možno všude s sebou. A na kempování chtěl jet s ní, to se ví. ,,Co potřebuješ, Bobe?" Vzhlédla Míša od oblohy a pohlédla na pejska. ,,Buof! Buoof!" ,,Asi chceš jíst, co?" Zasmála se dívka a vstala. ,,No konečně jsi přestala koukat na tu pitomou oblohu! Pojď mi pomoct!" Zajásal Tomáš. ,,Chybí mi tu jedno slůvko." Ušklíbla se dívka. Mrkla na Káju. Viděla, že ta se usmívá od ucha k uchu a potichu si pobrukuje. ,,Pros-ím!" Zahalekal Tomáš a utřel si pot z čela. Tím pádem pustil tyč od stanu a ta se na něj zřítila. Tomáš spadl do trávy a tyč na něj. Chytl jí přímo před tím, než mu žuchla na obličej. Jak spadl, pustil ale i další ze základů stanu a všechno se zřítilo. Naštěstí ne na něj. Tom odstrčil tyč a zprudka se nadechl. ,,Do háje! Teď to budu muset dělat od začátku!" Míša dělala, jakože jí to nezajímá a radši se podívala na své nově nalakované nehty. ,,Radši to postav znovu nebo si přivlastníme tvůj stan." ,,Vy holky! Myslíte si, že všechnu těžkou práci tu musím dělat já, protože jsem kluk! To se ale šeredně mýlíte!" Vstal a zamířil do lesa. ,,Za chvíli se vrátím." Utrousil a o chvilku později zmizel za stromy. ,,Ten se zas nabručel, co?" Míša se podívala na Káju. Její kamarádka si sundala sluneční brýle a sedla si. Zarazila se uprostřed pohybu. Něco jí přišlo divné. ,,Na co tak zíráš?" Podivila se Michaela. ,,No promiň, ale ty boty ti fakticky nedám. Byly až moc drahé." ,,Nechci tvoje BOTY, Míšo! Mám vlastní. Jen se mi něco nezdá." Míša se na ní hluboce zadívala. Karolína si někdy ráda utahovala z ostatních, Míša ale poznala podle jejího pohledu, jestli lže nebo mluví pravdu. V její kamarádky očích to svítilo jako v žárovce. Musela na něco přijít. ,,Podívej se prosím pořádně na ty tvoje drahé boty." Řekla a ukázala Míše na chodidla. ,,Šlápla jsem do hovínka?" Zažertovala Míša a prohlédla obě podrážky bot. ,,Jsou čisté, co blázníš?" ,,No právě. Nezdá se ti, že jsou až moc čisté? Vždyť tráva roste z hlíny, ne? A hlína většinou špiní, ne? Tvé podrážky jsou úplně bílé, jako když sis je koupila." Kája se podívala na své. ,,A moje taky." Míša zapřemýšlela. Její kamarádka měla naprostou pravdu. V lese se rozhostilo strašidelné ticho. ,,Taky mi připadá, že tu je nějaké velké ticho. Vždyť v lese většinou pobýhají veverky, ptáci cvrlikají v jednom kuse a všude něco prostě je.. Tady nevidím nic. Ani ta kukačka tu nezakuká. Připadá mi to divné." Kája vážně měla pravdu. Tohle bylo podezřele divné. Lesem se prohnal divoký vítr. ,,Cože? Tohle už není normální! Tady něco nehraje!" Karolína vstala a podívala se na oblohu. ,,Proč myslíš?" Zeptala se Míša. ,,To je přeci jednoduché. Je perný letní den, skoro třicet dva stupňů. Slunce praží o sto šest a i když je to námitka, že jsme přece v lese, na tuhle pastvinu slunce dopadá celé. A najednou je tu zima jako v mrazáku a vane vítr?! A slunce přesto dál praží! Ani mraky ho nezakryly, žádné nejsou!" ,,Ty máš naprostou pravdu. Tohle není v pořádku. A proto myslím, že tu straší." Zasmála se Míša. ,,Tohle není sranda!" Ohradila se Karolína. ,,Podívej. V normálním lese jsou všemožná zvířata, hojná půda a na pastvinách jsou většinou pokácené stromy. Tady není žádné zvíře, nemáme vůbec špinavé boty a není tu ani jeden pařez! V normální letní den slunce svítí, žádný mráček, vítr není, je teplo! Tady slunce sice svítí a žádný mráček není, ale sama cítíš ten vítr co tu fouká a je tu šílená zima." Míša přemýšlela. Její kamarádka má asi vážně pravdu. Nejdřív myslela, že to je jen nějaká náhoda. Ale tohle přeci není normální les.. A měl by být. ,,Dobře, věřím ti. Ale kde je Tom? Obyčejně se přeci po pár minutách odfoukne a přijde.. Teď tu není skoro půl hodiny. A mezi tím, co jsme si povídaly, mohlo určitě uběhnout i víc. Bohužel tu nemám hodinky, ty jo?" ,,Ano, mám v tašce telefon. Počkej, hned se mrknu." Karolína vytáhla svůj bágl a otevřela ho. Vyvalila několik věcí a vytáhla svůj mobil. Podívala se na obrazovku a… ,,Nemám signál." ,,COŽE? Ty nemáš signál? Děláš si srandu ne?!" ,,Ne. Podívej." Kamarádka přistoupila k Míše a podržela jí telefon před obličejem. ,,N-e-m-á-m s-i-g-n-á-l . Rozumíš?" ,, Jo.. Ale.. Počkat! Když nemáš signál, neznamená to, že nemůžeš vidět čas!" ,,Hele, v tom máš ale pravdu! Jenže mě ten mobil ten čas neukázal, koukej. Všechno tu je, kromě času a signálu. To je divné. Opravdu divné." ,,A máš tam aspoň datum?" ,,Ne." ,,Tak to je už něco! Tohle..tady… já nemám slov. Něco se tu musí dít." ,,To rozhodně musí! Takže zahajujeme pátrání! Souhlasíš?" ,,Souhlasím. Teď ale musíme najít Toma a povědět mu, co všechno jsme zjistily." Dívky se rozhlédly. Po jejich spolupracovníkovi ani vidu ani slechu. ,,Vždyť už se musí vrátit!" Zabědovala Kája. Začala si o svého bratra dělat velké starosti. Míša taky. ,,Pojď, vezmeme si mikiny a půjdeme se po něm porozhlédnout. Vzala sis nějakou?" ,,Vzala, ale jenom jednu. Je tu strašně velká zima." ,,Nemáme na vybranou. Pak ale musíme zjistit ještě něco." ,,A co?" ,,To vám řeknu, až najdeme Toma."


Počkejte si na příští díl!
Jste zvědaví, co se stalo s Tomášem?
A co myslíte, je tam s nima stále Bobík nebo ne?
Co Míša musí ještě prozkoumat?
Budu vám odpovídat ANO nebo NE ;) :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Werunka Werunka | 8. února 2011 v 19:43 | Reagovat

Už se staršně moc těším na další kapitolu... :D

2 TereSka ^^ TereSka ^^ | Web | 8. února 2011 v 19:56 | Reagovat

jojo už sem ti tam hlásla napsala sem i koment myslim..;)
jinak děkuju neni to pro mě ale pro kamarádku ale děkuju..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama